Seděla přede mnou a bylo hned vidět, že tato žena, podnikatelka není šťastná. Přišla, aby uvolnila nánosy stresu, vyčerpání, tlaku, zmatku, strachu a snažení. Bylo toho už na ní za těch 10 let podnikání moc. Naslouchala jsem a vnímala jí.
Byla krásná, moudrá, inspirativní, komunikativní, ale také na dně svých sil a možností. Přiznávala jednu věc za druhou, které se jí nedaří plnit, co nedokáže, kde selhává, co nesnáší,… Uvolňovaly jsme společně prací s myslí a emocemi i tělem nánosy 10 let ve snažení být dobrá, úspěšná, bohatá.
Úleva byla znatelná v jejích očích, obličeji i těle. Po chvíli jsem jí pozvala, zda se společně můžeme podívat i na 10 let její práce, akcí, individuálek, spoluprací a organizování… prostě na to, co se jí pracovně povedlo. Zírala na mě a začala plakat. Byla to chvíle proměny, která uvnitř této ženy změnila mnohé.
Dívaly jsme se do očí a ona začala pomalu říkat a pak si i psát, co vše za svých 10 let podnikatelské činnosti uspořádala, jaké nápady zrealizovala, kolika lidem pomohla na jejich životní cestě, kolikrát spolupracovala, jak se jí poctivou smysluplnou neutuchající prací a trpělivostí zvyšovaly částky na účtu.
Každou minutou vzpomínala na další a další, byť malé úspěchy, a já viděla, jak se jí do tváře vrací úsměv a do očí jiskra. Jak se tato žena mění před mýma očima. Jak se mění její náhled na deset let pracovního života. Začala ona sama vidět sebe „novýma“ očima. Rozloučily jsme se velkým obejmutím vděčnosti v uvolnění, pochopení, smíření, přijetí, lásce a přítomnosti.
Je podnikání výhra nebo dřina? Je cesta životem srdeční záležitostí a posláním nebo odříkáním a makáním? Kde je ta důležitá hranice, přes kterou bychom dlouhodobě neměli chodit? A kdo z vás už zašel, přeji vám, ať v pravý čas najdete cestu k sobě, do pohody.