PŘÁNÍ

Otevřu oči a v hlavě zní… „Další den, další ráno, další povinnosti a starosti. Hodiny tikají, čas běží, honem!“ Jak prožiju další den svého života, který stále tiká a běží? Něco není v pořádku tam uvnitř, v těle.

Co mi fakt chybí? Co opravdu chci, po čem toužím?

Zůstala bych ještě pár minut v posteli a užívala si to teplo, tu měkkost peřiny a svého těla, probudila úsměv tam uvnitř. Jo jo, ráda bych si vzala pastelky a čistý bílý papír, zavřela oči a jen tak nechala prsty vybírat barvy pastelek, jen tak nechala ruce tančit po papíru v nekontrolovaných kreacích…šla bych si zatančit bosýma nohama s rozevlátýma šatama na louku plnou květů, nechala se vést hudbou zpěvu ptáků a hmyzu…

Co si přeješ ve svém životě zažívat Ty???

Tik tak, tik tak… obléct se, vyvenčit psa, najíst se a šup do práce. Nemůžu si dovolit tyhle voloviny („Dělej, ať to stihneš!“).

Je to pravda, že si nemůžu dovolit tyhle voloviny???

Přichází jasná odpověď tam někde zevnitř….. Ne.

Co se děje, když věřím tomu, že si nemůžu dovolit tyhle voloviny? Když tomu věřím, že si ty voloviny nemůžu dovolit, cítím se pod tlakem, tíží mě na prsou, bolí mě hlava, nedokážu se radovat z rána a nového dne, být v pohodě. Musím být zodpovědná, dospělá, všechno stihnout včas a dobře. Vidím sebe jako malou, jak máma zvyšuje hlas: Dělej, ať to stihneš! Vidím sebe a čas před maturitou, jak na sebe tlačím a hoodně se učím, abych to zvládla, protože musím.

Kdo bych byla bez této myšlenky že si nemůžu dovolit tyhle voloviny?

……………..žena, která otevírá oči po probuzení, těší se, že prožije další den svého života, radost, která chce malovat a tančit. Vnímám to teplo uvnitř sebe, vnímám ten úsměv, který se rozprostírá všude, úplně všude. Jak bych žila dnešní den s tímhle teplem a úsměvem bez myšlenky, že si nemůžu dovolit tyhle voloviny? Svobodná v rozhodnutích, citlivá ke svým přáním a touhám, ke všem pocitům.

Večer si uvědomuji změny v celém dni. V práci jsem si několikrát vzpomněla na ten úsměv a teplo a usmála se pro sebe a vlastně i pro ostatní. Můj den byl jiný než včera. Vše mi šlo lehčeji a byla jsem v pohodě, i když měl někdo řeči nebo námitky na mou práci. Všechny ty povinnosti jsem stihla rychleji, než včera (Jak je to možné???). I teď mám hodinu čas… pro sebe… A tak beru do ruky pastelky a bílí papír, zavírám oči a…

V každou chvíli v životě si mohu vybrat, rozhodnout se. Vždy to může být jinak. Záleží jen na mně, čemu věnuji pozornost a na co myslím.

Katka Nesvadbová

www.katkanesvadbova.cz