Probouzím se blaženě ze sna, kde se procházím po přírodě, po jarní zahradě plné stromů, bylin v trávě (usuším a ušiji na ně pytlíky) a vidím nové možnosti, kde můžeme zasadit rajčata (a jak to udělat, aby úžasně plodila),… Procházím do domu s přáteli a rozhlížím se po otevřeném prostoru plném dřeva, velkých oken. Prostoru ke společnému sdílení života v partnerství, v rodině, s přáteli, se všemi , kteří budou chtít pobýt pospolu s námi a na tomto místě. Vidím kuchyňskou linku, kde mohu já i několik žen pospolu tvořit výborná jídla, velký stůl, u kterého můžeme spolu jíst, povídat, tvořit. Vidím místo pro „bioodpad“ i k třídění recyklo odpadů. Dotýkám se dlaněmi hebkého dřevěného borovicového schodiště, které vyrobil s láskou a umem muž svýma rukama. Z velkých oken je vidět do širokého okolí. Všude zeleň, slunce a modrá obloha.
Probouzím se a je mi blaženě. V kvantových meditacích nás „učili“, jak si přivolat život, který si přejeme. No a pak přijedete domů a … a… za chvíli žijete podle starých zvyků či se přizpůsobíte okolí. Nyní je vše ale jinak, v tuto chvíli, v tento okamžik cítím tam uvnitř sebe tu blaženost, v každé buňce těla jí cítím.
Dostávám chuť k snídani na něco sladkého a tak jdu, nasypu vločky, abych udělala své milované palačinky. Hlavou proběhla myšlenka, že dcera ani partner nebudou jíst palačinky s vločkami a bez cukru,… V tu chvíli (cítím blaženost) jako bych byla v „nové snové“ kuchyni a mé ruce začínají kromě základních ingrediencí strouhat do vloček jablko, šup tam i s rozinkami, skořicí, citron. kůrou, vanilkou a hřebíčkem (namleté). Zahušťuji ještě trošku pohankovou moukou, kterou zbožňuji (a jsem nadšená, že jsem objevila pohanku ve variantě ne tak „vonící“, kterou jsem dřív nemohla pozřít). A na pánev nedávám olej jako dřív… jen tak na sucho smažím lívanečky (tak akorát do ruky).
Užívám si vnitřní radost, užívám si vůni, která se line po kuchyni, užívám si svou vnitřní svobodu prožívání a tvoření, užívám si ranní pohodu… v sobě… se sebou. A při snídani si vychutnávám jídlo, které dělá dobře mému tělu a dělá mi radost. Ano, je možné žít od samého rána pohodově, každý den. Cítím se blaženě.
V jakékoliv chvíli přijde moment, kdy dostáváme dar od Života. Dar rozhodnout se, jak prožijeme přítomný okamžik. Můžeme být závislí na názorech, můžeme žít přizpůsobeni vlivům a okolí, můžeme žít svobodně a kreativně v radosti přítomné chvíle. Tam, kde cítíme radost, je život. Vnímejme své pocity. Vnímejme život, který je v nás. Blaženost a radost uvnitř nás se může stát naším kompasem a kormidlem či volantem na cestě naším životem.
S láskou všem pohodový den. Katka Nesvadbová
www.katkanesvadbova.cz